Chvilku jsem přemýšlel, co napsat v rubrice „o sobě“, ale nakonec jsem sáhnul po poslední knize, kde přátelé napoví, jak mne vidí:

Dan Holk? Neznám… To by mohl být vtipný začátek představení jednoho týpka rotujícího mezi realitou a představami, balancujícího nad temnou propastí nekončících večerů, chlapa, který jemně točí nad hlavou svou basou a vzniklým vírem  vytváří ochranný obal pro své děti, ženu a všechny spřízněné duše, básníka, v jednu chvíli hledícího zasněně na západ slunce, aby se hned vzápětí změnil v zuřivého stolního tanečníka v berlínském nočním klubu… Dá vám svoje poslední peníze a půjde hrát na náměstí, aby měl na polívku, a až mu ji přinesou, stane jistě NĚCO, co  bude zveršováno… Člověk se s ním nenudí, s tímhle prožívačem života, ale jak říkám… Dan Holk? Neznám.

Věřím, že v mých básních a třeba i při nějakém osobním setkání budeme mít příležitost vyměnit si postřehy o tak krásném a bláznivém světě, který nám bylo umožněno alespoň na chvíli spatřit z nádherné planety země.